Antonius Parravi
„Zřejmě nejsi místní, příteli, proto si nemůžeš uvědomovat, s kým máš tu čest.
Jsem v dobrém rozmaru, a tak ti to prozradím. Jmenuji se Antonius Parravi, jsem spolumajitel ardenského obchodního spolku a také člen městské rady. Velmi vážený člen. Často obědvám se samotným vévodou!“
Antonius Parravi je zhruba padesátiletý muž robustnějšího vzezření, s širokým klenutým břichem. Jeho vlnité vlasy jsou prokvetlé šedinami, ty však umně skrývá pod zlatem a stříbrem zdobenou čepicí. Obvykle je oděn do honosné košile z kvalitního brokátu, a na krku se mu houpe masivní zlatý řetěz zdobený rubíny.
Kupec Parravi patří k velmi váženým obyvatelům Ardenu, neboť zdravá ekonomika, respektive výše městského rozpočtu je z velké části zapříčiněna Parraviho obchodním uměním. Společně s Martou Skaarskou velmi často zastupují Arden při obchodních jednáních v Sinotaharu. Z řečí ardenských obyvatel se dá snadno vyvodit, že Antonius Parravi je považován za velkého oblíbence vévody Samuela Wickerse. Vzhledem k jeho obchodním úspěchům se však není čemu divit.
Hatran Rynell
„Nenechte se zmýlit, pane Knoxi.
Zázračnou kněžku Raywu Signum znám již dlouho, a moc dobře vím, jaký klenot se skrývá v chrámu Léčitelky.“
Hatran Rynell je zralý čtyřicátník a typický seveřan s figurou skvělého válečníka. Není se také čemu divit; své jméno si udělal v mocenských bojůvkách nižších šlechticů, kteří se před dobou relativně nedávnou pokoušeli ukousnout co největší sousto u provincií okolo velkoměsta Choor. Stejně jako Siggurd Möellwig, i Hatran Rynell byl v té době kapitánem nezávislých žoldnéřských skupin, a díky svému strategickému smýšlení také velmi ceněn.
U jednoho z choorských lordů si přišel na velké peníze, neboť jako jeden z mála si udržel svou loajalitu. To se v dobách, kdy jeden lidský život měl hodnotu maximálně pár zlatek, chápalo jako velmi důležitá deviza vojenských oddílů.
Když hlavní konflikt, a tím pádem zlatý čas žoldnéřů pominul, vrátil se Hatran Rynell zpět do rodného Sinotaharu, kde za získané peníze koupil malý, avšak nezanedbatelný podíl cechu Tři mince. Nash Wiggersfield, tehdy jeden z řadových obchodníků, se s Hatranem spojil a společně uzavřeli několik výnosných obchodů, což je v krátké době katapultovalo na výsluní – až do sdružení zástupců Městské rady. Zatímco Nash Wiggersfield se nadále věnoval zejména obchodu, Hatran Rynell vstoupil do vysoké politiky a brzy si získal respekt u nejváženějších šlechticů. Jedním z těch, kteří doporučili Hatrana Rynella na jmenování guvernérem, byl hrabě Orland McRoy, pán z Bašty.
Kerberus
„Je mi ctí se s tebou setkat tváří v tvář Gabrieli.
Jsem Kerberus. Zbavuji svět špíny, jako jsi ty nebo Raywa. A dostávám za to královsky zaplaceno.“
Kerberus je elitní lovec čarodějů, který pracuje v provinciích sinotaharských lordů. Organizuje činnost několika dalších desítek lovců; někteří plní své úkoly i v Ardenu, kde monitorují zdravotní stav těžce nemocného syna bohaté obchodnice Marty Skaarské.
Kerberus je velmi nebezpečný člověk. Je inteligentní, ambiciózní, má přístup k mnoha informačním zdrojům, a ovládá jak řemeslo šermířské tak čarodějnické. V boji tedy kromě ostrého meče vládne i mocnými zaklínadly sloužící k jeho vlastní ochraně anebo destrukci protivníka. Při setkání s tímto elitním zabijákem je potřeba využít moment překvapení (je-li to vůbec možné), jinak je šance na vítězství jen velmi malá.
Lyra a Jölven
„Ty hovado! Okamžitě naval zpátky ten medailon, nebo z tebe nadělám sekanou!
Na moji sestru může šahat jenom ten, komu to dovolím. Za tohle budeš pykat, kámo…“
Lyra a Jölven jsou sourozenci z Ardenu.
Jölven, starší a dominantnější z této dvojice, spojil svůj život s ardenským podsvětím, kde se dokázal prosadit především díky své pověstné krutosti, bezohlednosti a velmi vysokému sebevědomí. V současnosti má na starosti odnož pašeráckého gangu specializujícího se na krádeže a vývoz prvotřídních zbraní z Železné unce. Jölven miluje opojení mocí a penězi, a pro pár zlatek neváhá prodávat svou mladší sestru jako kurtizánu bohatým chlípným mužům.
Lyra je dospívající dívka vláčená osudem, jejž za svůj přijal její starší bratr Jölven. Jednou sebrala odvahu a pokusila se ardenskému gangsterovi utéct, daleko se však nedostala. Jölven ji nemilosrdně potrestal a násilím donutil k poslušnosti. Gabriel Knox dorazí do Ardenu zrovna ve chvíli, kdy zoufalství Lyry dosáhne vrcholu. Zubožená dívka se rozhodne jednat a vzepřít se bezohlednému zacházení svého staršího sourozence.
Marta Skaarská
„Vy toho víte více než kapitán Siggurd, Gabrieli.
Pochopila jsem, když jsem vás zahlédla, jak se díváte na mého syna – bez lítosti a s přesvědčením, že vše dopadne dobře. Stejně jako vy věřím, že je to správné řešení. A zároveň jediné řešení.
Už nic nebude jako dřív.“
Marta Skaarská je zhruba třicetiletá žena, na seveřanku s poměrně netypicky jemnými rysy v obličeji. Marta je vdova – její manžel zemřel před jedenácti lety, krátce poté, co se jim narodil jejich jediný syn. Smrt její muže je však opředena tajemstvím, stejně jako záhadná nemoc, která již pět let sužuje mladého chlapce.
Marta Skaarská je obchodnice s drahými kovy a drahokamy, i když kamenům a minerálům se věnuje spíše okrajově. Komodita číslo jedna je pro ni zlato z jednoho z Chaamských dolů, který vlastní napůl s jedním menším lordem z Podhůří. Marta je tedy velmi bohatá, a stejně jako Antonius Parravi patří do představenstva Spolku ardenských obchodníků. Mnoho obchodníků, a říká se to i o samotném ardenském vévodovi Wickersovi, tvrdí, že Marta Skaarská má na politiku Spolku největší vliv.
Na podzim roku 1093 AC se Marta Skaarská vydává v doprovodu kapitána Siggurda na obchodní cestu do Sinotaharu. Jako obvykle s ní jede i její syn, avšak tentokrát se kolem nemocného chlapce bude účel cesty točit více, než obvykle. Mnohem více.
Nash Wiggersfield
„Říkáte, že vás pověřil Norman Kaav?
To je mu podobné. Je dobré vědět, že nezapomněl na své přátele z cechu. Zanedlouho bude probíhat výroční setkání, zřejmě jej budu muset pozvat – i přesto, že vím, že odmítne.“
Mluvčí cechu Tři mince, Nash Wiggersfield, je distingovaný čtyřicátník starající se o hladký průběh obchodních i politických jednání, kterých cech pravidelně účastní. Wiggersfield pochází z kupecké rodiny s velkou tradicí, a v prostorách cechu se prochází už od útlého věku. Prakticky celý život se nachází ve vybrané společnosti a naslouchá vysokým politikům či šlechticům, spolek Tři mince si tak těžko mohl vybrat za mluvčího někoho jiného.
Kromě „zaměstnání“ mluvčího se Nash Wiggersfield samozřejmě věnuje obchodu. Společně se současným guvernérem Hatranem Rynellem uzavřel několik velmi výnosných obchodů, díky kterým získal značný kapitál. Zatímco Hatran Rynell se posléze věnoval výhradně politice, Nash Wiggersfield začal vyhledávat obchodní příležitosti s vysokým rizikem, avšak s extrémním výnosem. Díky preciznímu načasování všechny obchody uzavřel úspěšně, a mluvčí cechu Tři mince se tak stal jedním z nejbohatších lidí celého severního kontinentu. Jeho majetek – z velké části koncentrován v rodném Sinotaharu – se dá bez problémů srovnat se jměním hraběte Orlanda McRoye.
Norman Kaav
„A tohle jsem u těch mizerů našel. Chtěli pustit cechu žilou, ale jak vidíš, tyhle bezpečnostní schránky něco vydrží. Nedostali se do ní, a to ji s sebou tahali pěkně dlouho, na to můžeš vzít jed.
Myslím, že by bylo dobrý, kdyby se vrátila domů, do Sinotaharu. Co na to říkáš?“
Norman Kaav, správce důlní provincie Longfoort, je zralý a dobře rostlý čtyřicátník s knírem a pečlivě pěstěnou bradkou. Pochází ze Sinotaharu, kde jeho otec byl velmi váženým obchodníkem v cechu Tři mince.
Norman Kaav má v sobě obchodní nadání rovněž, zároveň však miluje řemeslo. I přes dobré poměry v cechu se nakonec rozhodl investovat do těžby mědi v Longfoortské vrchovině, před patnácti lety založil (či spíše obnovil) provincii Longfoort, a prakticky sám na sebe drží tento náročný byznys při životě.
Těžba mědi (jakožto obecně všech drahých kovů) je Radou svobodných měst zatížena extrémními daněmi, a vyplácí se pouze u velmi dobrých nalezišť. V Longfoortu je naleziště průměrně, možná i podprůměrné, Normanu Kaavovi však vyhovuje, že si těžbu i zpracování rudy dělá po svém, a zatím neprojevil tendence tento podnik opustit.
V cechu Tři mince má však několik velmi dobrých přátel a nadále s nimi udržuje poměrně úzký kontakt.
Rasmund
„Propadl bych se hanbou, kdyby se má rodina dozvěděla, že jsem se bál vstoupit do míst, kam můj pán posílá nájemné meče.“
Rasmund je původem bojovník z národa horalů, který se rozhodl opustit prostředí tradičních horských kmenů a v civilizaci našel uplatnění ve službách Richarda Jaaka, lorda z Gallenfoortu. Lord Jaak dříve často obchodoval s horaly, a znalost jazyka a zvyků udělala z Rasmunda důležitého člena Jaakovy družiny, a poměrně brzy poté se stal lordovým nejbližším pobočníkem.
Horalové – bojovníci, jako jedni z mála, stále ještě uznávají tradiční hodnoty válečnických klanů. Kdysi dávno stavěli svatyně zasvěcené bohu Vanyanovi, což v řeči civilizovaných národů znamená „vtělení válečníka“. Když Rasmund přijal zvyky severských obchodních měst a lépe pochopil fungování církve, uvědomil si, že Vanyan je symbolickým ztělesněním Rytíře, a že se jedná o stejnou božskou entitu. Přijal tedy (jako všichni ostatní civilizovaní horalé) kodex boha Rytíře, který možná až příliš úzkostlivě dodržuje.
Gabriel Knox se s tímto neobyčejným válečníkem může setkat právě ve tvrzi Gallenfoort, která leží pouhý den cesty od obchodního města Arden.
Raywa Signum
„Vidím v tobě ohromný potenciál, Gabrieli. Pokud se rozhodneš jej následovat, čeká tě dlouhá a trnitá cesta, na jejímž konci…
…z tebe bude někdo úplně jiný.“
Raywa Signum, známá také jako Zázračná kněžka, je jedna z posledních žijících čarodějek. Skutečných čarodějek, se schopností pracovat s čarovnou mocí způsobem, o němž se dnešním rádoby kouzelníkům může jen zdát. Se svými schopnostmi je jednou z hlavních osob hledaných lovci čarodějů. Ti se Raywu pokoušejí zabít již řadu let, zatím však nebyli úspěšní. Mladá čarodějka se zpočátku skrývala v divočině či ve stokách velkoměst, a nakonec našla útočiště v chrámu bohyně Léčitelky v Sinotaharu, kde se stala řádovou sestrou. Dovedně zamaskovala své schopnosti a na nějakou dobu sešla z očí nebezpečných lovců lidí.
Nyní se však karta obrací. Mezi lidmi se začalo šuškat, že v lazaretu sinotaharského chrámu Léčitelky se zázračně uzdravilo několik dětí, církevní hodnostáři se opět dostali do hledáčku nájemných vrahů.
Gabriel Knox přijíždí do chrámu právě ve chvíli, kdy se Kerberus – jeden z extrémně nebezpečných lovců čarodějů – pokouší Raywu zavraždit.
Vzezřením vypadá Raywa jako štíhlá třiadvacetiletá žena s vlnitými vlasy černými jako uhel. Tmavé vlasy jsou v ostrém kontrastu se zářivě modrými očima, z nichž vyzařuje klid, dobrota a láska k lidem.
Raywin přístup životu i její zkušenosti však neodpovídají věku mladé ženy. Čarodějka je navíc velmistr v oboru časoprostorové magie, a i když to nikdy nikdo neřekl otevřeně, existuje zde pravděpodobnost, že Raywa zažila více zim, než jak vypadá na první pohled.
Richard Jaak
„Smrt kněze je pouze moje odpovědnost, bohužel. Byl jsem bláhový a myslel jsem, že se nemůže nic stát. Víte, že Gallenfoort tady stojí již více než šest století? To je úctyhodný věk. Naše rodová hrobka je jedna z nejstarších vně Sinotaharu.
Nevěřil jsem na povídačky a divinační rituály bral jako manipulaci lidí církevními hodnostáři.“
Richard Jaak, lord z Gallenfoortu ve středních letech, je jedním z významnějších pánů sinotaharských provincií. Rod pánů z Gallenfoortu má velkou tradici, a jejich sídlo bylo v dávné minulosti významným strategickým místem při vpádech horalských kmenů z Hladových hor. Po rozkvětu severských obchodních měst pozbyl Gallenfoort na vojenském významu, sídlo prošlo rozsáhlou rekonstrukcí a stalo se tradičním domovem Jaaků. Kromě usedlostí a pozemků v nejbližším okolí patří Richardu Jaakovi také značná část Hessenského hvozdu rozprostírajícího se na sever od tvrze.
Současný pán z Gallenfoortu se drží poněkud v ústraní od politických či obchodních záležitostí sinotaharských provincií, udržuje však stálý kontakt s obchodnicí Martou Skaarskou a guvernérem Hatranem Rynellem.
Siggurd Möellwig
„Jsem rád, že tě vidím, chlapče.
Kdyby ses neobjevil, musel bych tě najít a nechat zmrskat jako psa. Dochvilnost je základní disciplína každého dobrého vojáka.“
Siggurd Möellwig je nájemný žoldnéř a veterán mnoha bitev i dobrodružných výprav. Jeho činy ve jménu správců, guvernérů či dokonce šlechticů byly tak záslužné, že si vydobyl status kapitána nezávislých profesionálních žoldnéřských skupin. Může tak najímat muže do soukromého oddílu dle svých kritérií a potřeb, podle toho, na jakou akci se zrovna chystá.
Kapitán Siggurd je zralý čtyřicátník, typický seveřan se světlými vlasy a hustým plnovousem. Jako správnému vojevůdci mu nechybí charisma, zároveň však dokáže své muže inspirovat činem bez zbytečných proslovů. Je skvělým šermířem a vlastní neméně skvělou zbraň, která jej doprovází již celou dekádu.
Ačkoliv je Siggurdův záběr území, na němž operuje, velmi rozsáhlý, shodou okolností přijme zakázku od Marty Skaarské v Ardenu právě v okamžiku, kdy do města dorazí také Garbiel Knox s několika lovci čarodějů v patách.
Tanja Yessamine
„Pojďte dál.
Venku je teď velmi sychravo a nic vám nevrátí teplo do těla tak, jako džbánek poctivého svařáku.“
Tanja je zhruba čtyřicetiletá empatická majitelka klidného rodinného penzionu „Jasmín“. Její obchodní filozofie je jednoduchá. Vybírá si bezproblémové hosty, jimž se snaží nabídnout to nejlepší, co je k mání, a vždy ještě přidat něco navíc. Piv se v jejím podniku vypije poskrovnu, avšak potíže se Tanje vyhýbají.
Pro Gabriela je penzion „Jasmín“ jedna z mnoha možností, jak přečkat sychravou podzimní noc v Ardenu. Pokud hledáte povyražení a zábavu v podobě množství alkoholu, karetních her či pěstních soubojů, tento podnik není pro vás. Pokud však toužíte po klidu a kvalitní večeři za slušné peníze, nemusíte hledat dále.