Recenze LW15: Křížová výprava (Dever, Joe)
Křížová výprava je patnáctou knihou série Osamělého vlka a třetí v sérii Grandmaster Kai. Tentokrát musíme s naším hrdinou cestovat velmi daleko na západ, vlastně až na cíp jižního Magnamundu, do země zvané Lencie, která je zapletena do vleklé a krvavé války s Drakkarimskými vojsky vedenými zlovolným vojevůdcem Magnaarnem.
První (originální) verzi knihy Křížová výprava (The Darke Crusade) vydal Joe Dever v roce 1991, u nás vyšla v překladu v roce 1998 (AFSF s.r.o.).
Joe Dever vydal pak v roce 2011 revidovanou verzi (Collector´s Edition), jehož součástí je i bonusové dobrodružství Castle Akital rozepsané do 150 herních sekcí. V roce 2021 tuto verzi vydalo u nás nakladatelství Mytago. V bonusovém dobrodružství Hrad Akital si zahrajete za kapitána Prarga, s nímž se jako Lone Wolf můžete setkat už v knize LW10 (Torgarské kobky) anebo právě v Křížové výpravě.
Základní příběh je rozčleněn do 350 herních sekcí.
Diverzní výprava
Gamebook Křížová výprava do puntíku plní funkci jakéhosi náhodného dobrodružství, o nichž jsem se rozepsal v minulém povídání u Zajatce Kaagu. Hlavní hrdina si po záchraně kamaráda Benedona v klidu plní povinnosti velmistra v klášteře, a po nějaké době je požádán – tentokrát vyslancem z daleké země Lencie – o pomoc na válečném poli. Drakkarimy shromáždil nový vojevůdce Magnaarn, který získal mocnou magickou zbraň Temného pána Dakushny – Nyraské žezlo. To dříve obsahovalo i Kámen zkázy z Darke, ale ten je nyní ztracen a Magnaarn po něm pátrá.
Váš úkol je jasný. Musíte se co nejrychleji vydat do Lencie (a potažmo do Nyrasu), kde ve skrytu překročíte bitevní linii a na území nepřítele se pokusíte zneškodnit Magnaarna i jeho zbraň (a to ideálně dříve, než ji stačí spojit s Kamenem zkázy a použít). Je nutné provést diverzní akci v utajení, což je přesně oblast, v níž velmistr Kai vyniká.
Na tomto místě je nutné poznamenat, že příběhově je tento díl velmi silný. Po relativně ospalém úvodu, který je tvořen přesunem do Vadery, setkání s králem Sarnacem a putováním vcelku fádní Pekelnou bažinou, se konečně dostanete na nepřátelské území doslova hemžící se Drakkarimy a situace se začne rychle zlepšovat. Prostředí i akce jsou popsané skvěle, není nouze o zvraty a zlomové momenty. Zároveň se nejedná o žádnou rychlovku – příběh je na poměry gamebooků (v kontextu série LW) docela dlouhý.
Bohužel, dobrý a kvalitní příběh je vykoupen horší technickou stránkou gamebooku, kde kvalita trochu drhne.
Příběhový mód
Jak už jsem naznačil výše, Křížová výprava je rozporuplný díl. Předně, je to díl extrémně lineární. Snad jen část v Antahu snese nějaké trochu přísnější měřítko, ale jinak je to více méně o obracení stránek a pokud na vás čeká volba, pak je povětšinou definována (zdokonalenou) disciplínou Grandmaster Kai. Kromě toho zde na vás čekají dva povinné hody na život a na smrt – jeden relativně na začátku a druhý těsně před koncem. Mohou vám pomoci určité disciplíny ve zmírnění rizika, ale to nikdy nebude nulové. Vždy tedy budete čelit vražedné náhodě (jak je tomu koneckonců u gamebooků LW zvykem).
Když už jsem zmínil ty náhodné hody, kromě těch dvou povinných jsou tam ještě další, ke kterým se můžete nachomýtnout, a tím vytvořit z Křížové výpravy vskutku vražedné dobrodružství. Vůbec možností, jak přijít o život, je v knize až nezdravě mnoho; naštěstí se však týkají z velké části hráčů, kteří neodehráli všechny knihy a nebo zkouší Křížovou výpravu jako solitér (tato možnost je jen pro hodně otrlé jedince).
Obecně obtížnost knihy je relativně vysoká, a to zejména díky (příběhově) výbornému momentu, který vás v půlce knihy vhodí do velmi nezáviděníhodné situace. Pak bude hodně záležet na tom, jaké disciplíny jste si zvolili. Jakmile se totiž vymotáte z Antahu, čeká vás lineární pochod do Darke, kde souboj bude střídat souboj (a některé jsou pěkně nechutné).
Jako perličku bych zde uvedl možnost získat vzácný kouzelný artefakt, který si můžete ponechat a bude vám dělat službu i ve všech dalších knihách. Použitelnost je, řekl bych, dost omezená, ale je to dobrý, a hlavně osvěžující nápad.
Poslední měření sil
V roce 1998 vydalo nakladatelství AFSF gamebook Křížová výprava jako jejich poslední počin ze série Lone Wolf. Čeká nás tedy poslední srovnání původního originálního vydání (AFSF) a nové sběratelské edice (Mytago); pak bude překročena dříve nemyslitelná meta a český zástupce Lone Wolfa bude mít už jen jednu jedinou variantu.
Jako obvykle začnu obálkou a jen se budu opakovat – počin od AFSF otřesný (důvody viz recenze třináctého, resp. čtrnáctého dílu), zatímco Alberto dal Lago opět skvělý, a jako obvykle neopomenu zmínit jeho fantastický cover art pro italskou lokalizaci (viz úvod tohoto článku).
Hned na obálku úzce navazují ilustrace. Tady musím ihned upozornit na chybu, kterou jsem udělal v minulé recenzi (Zajatec Kaagu) – tam jsem se nechal zmást tiráží Mytaga, které uvádí ilustrátora Richarda Longmorea, ale to jednoduše není pravda. Došlo mi to až u Křížové výpravy, kde je opět uveden Rich Longmore, ovšem tohle zkrátka není jeho styl kresby. Díval jsem se i na jeho portfolio a on nikde neuvádí, že by ilustroval díly LW14 a 15, na druhou stranu sdílí jeho kresby pro bonusová dobrodružství v těchto dílech. Velmi těžko se to dohledává, ale nakonec se mi podařilo zjistit toto:
- Rich Longmore – ilustroval knihy 1–12, 17 a 20;
- Nathan Furman – ilustroval knihy 13 a 18 (to se máme na co těšit);
- Pascal Quidault – ilustroval knihy 14–16;
- Hauke Kock – ilustroval knihy 19 a 21;
- Stephanie Böhm – ilustrovala také knihu 21 (tato kniha zřejmě má mix autorů);
- Brian Williams – knihy 22–26 obsahují ilustrace z původního vydání a dá se předpokládat, že Collector´s Edition knih 27 a 28 (teprve vyjdou) budou mít originální ilustrace také;
- Guiseppe Camuncoli – ilustroval knihu 29;
- Richard „Nerdgore“ Sampson – ilustroval knihy 30 a 31, a dá se předpokládat, že bude ilustrovat i knihu 32 (Light of the Kai), která vyjde jako poslední kniha Definitive Edition.
Jak sami vidíte, je to pěkný guláš a to ještě nezmiňuji autory ilustrací bonusových dobrodružství. S tím ten chaos narůstá geometrickou řadou. Důvodem pro tyhle čachry jsou přechody pod různá nakladatelství a také časové rozestupy mezi jednotlivými díly. Teď už má pod křídly celého Lone Wolfa nakladatelství Holmgard Press, které zaštiťuje sám Ben Dever, a ani není velké překvapení, že chystají obrovský projekt nazvaný Definitive Edition. Jedná se o finální revizi textu a ilustrace od jednoho autora (Richard „Nergore“ Sampson) pro celou sérii 32 knih. Všechny knihy (1-31) by měly být vydány do konce roku 2023, kdy pak jako třešnička na dortu a slavnostní zakončení mistrovského díla vyjde kniha s číslem 32 – Light of the Kai. Tím bude příběh definitivně uzavřen.
Každopádně se nyní vrátím k ilustracím u Křížové výpravy. Jednoduše řečeno neurazí, ale já z nich příliš nadšený nejsem. Ztvárnění Drakkarimů je velmi fádní a jejich zbroj nerealisticky robustní, a co hůř, Lenciánští křižáci vypadají velmi podobně – skoro jakoby mi připomínali figurky ze světa Warcraft. Velmi nevýrazný je i vojevůdce Magnaarn, u ilustrace, kde je „pohlcen“ silou své zbraně, je téměř nedůstojný. V těchto ilustracích jsou lepší originály od Briana Williamse. Naopak velmi pěkný je Tarhdemon (proměněný Nadziranim), určitě lepší a strašidelnější než originál.
A když už jsme u toho Tarhdemona, musím (opět) zmínit překlad a překladový klíč Mytaga. Docela hodně jsem se o tom rozepsal v minulé recenzi (Zajatec Kaagu), takže zde už jen napíšu, že Mytago pokračuje v relativně strojovém překladu (což samo o sobě není nutně špatně), ale hlavně v počešťování všemožných názvů a jmen. Různé takové výrazy najdete skrze celou knihu, ale tři mne vyloženě zaujaly:
- Hejtman Magnaarn – v originále Warlord Magnaarn, což je ve verzi od AFSF přeloženo jako vojevůdce, a to je nejen přesnější, ale i mnohem vhodnější.
- Dehtový démon – v originále Tarhdemon; to je vysloveně chyba, protože originál by musel být „Tar Demon“, aby to tak mohlo být. Dehtový démon nedává vlastně vůbec žádný smysl.
- Chřtánojed – v originále Mawtaw; toto nepovažuji za úplnou chybu, protože „maw“ je opravdu „chřtán“, ale jinak je to hrozná zhovadilost. Úplně povedená není ani varianta od AFSF (Mautau), ale toto přijmu daleko radši než Chřtánojeda.
Jednoznačně platí, že méně je někdy více. Původní překlad pro AFSF byl v počešťování velmi střídmý a bylo to znatelně lepší. Na druhou stranu, je to právě Mytago, kdo nyní drží prapor Lone Wolfa, a kdo velmi brzy vstoupí na nový a nepošlapaný břeh nikdy nepřeložených dílů této unikátní série. Za to buďme rádi.
Jako další věc, kterou je potřeba zmínit, jsou drobné technické změny mezi původní verzí a novou sběratelskou edicí Křížové výpravy. Originál byl napsán se dvěma sekcemi, do nichž se nedá nijak dostat. První z nich je sekce 72, která je v zásadě stejná jako sekce 349 a 185, a druhá nedostupná sekce je pak 194 (stejná jako 269 a 77). Popravdě vůbec nevím, jak tato chyba vlastně vznikla. Jediné vysvětlení je, že sekce předcházející těmto inkriminovaným původně počítala se třemi výstupy, ale nakonec zůstala u dvou. To ale není zas tak důležité. Důležité je to, že autor si toho při revizi všiml a v nové verzi jsou tyto dvě sekce nahrazeny novými (pod stejným číslem samozřejmě), kdy přidávají jeden výstup navíc ke dvěma náhodným hodům v knize (konkrétně v sekcích 85 a 345). Kdo má obě vydání, může si zkontrolovat sám.
A teď už zmíním úplně poslední záležitost, a sice stupně hodností Grandmaster Kai. Původní vydání od AFSF je má špatně, a to nemluvím o překladu (ten se samozřejmě může různit). Má tam nesmyslně umístěné hodnosti Velmistra tvůrce (6 disciplín) a pak Velmistra nástupce (11 disciplín), a ten zbytek nesedí vůči originálu. Některé hodnosti se totiž dají přeložit zcela přesně a měly by odpovídat originálu; např. Sun Knight (6 disciplín) by měl odpovídat Slunečnímu Rytíři (u AFSF je tento stupeň pro 7 disciplín). Protože AFSF vydalo jen tři knihy z Grandmaster Kai série, tak se tato chyba nestačila nijak vážně projevit. Mytago má toto zcela správně a hodnosti odpovídají originálu, což je rozhodně potěšující změna.
Hrad Akital
V minulé kapitole jsem se hodně rozepsal, zde zkusím být (jako tradičně) stručný. Dobrodružství Hrad Akital je rozděleno do 150 sekcí a hrajete v něm za kapitána Prarga. Jsou tam tři ilustrace, kreslil je Rich Longmore, a jedna z nich je dokonce u sekce, kde selžete a zemřete (zajímavá novinka). Kromě toho, že dovednosti Prarga jsou navrženy úplně katastrofálně, je jinak dobrodružství celkem hratelné – technicky. Příběhově se však jedná a hroznou slátaninu, do níž se autor pokusil zamíchat různé zlomové či zvratové momenty, a hlavní hrdina (opět) musí odhalovat nějaké strašné a starobylé zlo.
A já se ptám – proč? Proč to nemůže být normální civilní dobrodružství bez krvelačných démonů, upírů, starobylých bytostí a hromady vysvětlování? Proč musí kdejaký voják či obejda být udatným hrdinou, z něhož „sálá“ dobro? Vždyť zrovna u vojenského kapitána Prarga si to přímo volalo o nějakou diverzní akci v týlu nepřítele. Utajená akce elitního vojáka, který po cestě pobije pár Drakkarimů, aby se neprozradil. To by bylo dle mne úplně ideální. Opět zde platí, že méně je někdy více.
A toto spílání nad bonusovými dobrodružstvími mě přivádí k myšlence, že by bylo zřejmě daleko lepší, kdyby se jako bonus do gamebooků LW místo dobrodružství přidala krátká povídka. U toho aspoň nehrozí, že se to podělá i technicky (pravidlově). Jestli já někdy budu chystat speciální edici gamebooků a budu chtít bonusový materiál, bude to povídka. Vždyť hráč právě dohrál (leckdy intenzivní) dobrodružství a relaxace u minipříběhu odehrávajícího se v herním světě se zdá jako jednoznačně nejlepší nápad.
Resumé
Tohle je teď vlastně nejméně zajímavá pasáž recenze. Gamebook Křížová výprava totiž celkově spadá v rámci série do šedivého průměru a jeho hodnocení se bude podobat těm předchozím. Nicméně z hromady textu napsaného výše pochopíte, že je to z jiných důvodů.
Osobně mám Křížovou výpravu moc rád a to i přes technickou nevyzrálost knihy. Příběh je ale moc pěkný, relativně civilní a přináší několik silných a zlomových momentů. Na kvalitu těch nejlepších dílů však ani zdaleka nedosáhne, musí se to proto odrazit v hodnocení.
Hodnocení: 75%