LW2: Osamělý vlk a Meč slunce (Dever, Joe: Oheň na vodě)
Kniha Oheň na vodě patří do série fantasy gamebooků z pera spisovatele a game-designera Joea Devera.
V této recenzi se tedy již nebudu vracet k základním fundamentům série, a skočíme rovnýma nohama do analýzy druhého dílu.
Nejprve několik čísel:
První (originální) verzi vydal Joe Dever v roce 1984, u nás vyšla v překladu v roce 1993 (AFSF s.r.o.).
Revidovanou verzi vydal Joe Dever v roce 2007, a aby nezůstalo pouze u „obyčejného“ dotisku, přidal k ní malé bonusové dobrodružství čítající 71 sekcí. Tuto revidovanou verzi u nás přeložilo a vydalo nakladatelství Mytago v roce 2011.
Výprava za Slunečním mečem
Středobodem děje Ohně na vodě je získání dávnověkého artefaktu, který Osamělému vlkovi pomůže porazit Temného pána Zagarnu a osvobodit tak Sommerlund od invaze hord Giaků, Drakkarimů, Helghastů a Vordaků.
Protože legendární meč, jímž kdysi dávno Ulnar I. proklál u Maakengorgu Temného pána Vashnu, se nachází až v dalekém Durenoru, pozadí příběhu je postaveno na cestování. Toho si užijete opravdu nadmíru, neboť překonat šířku kontinentu tam a zpět za méně než 40 dnů je opravdu výzva. Osobně putování v gameboocích považuji za to nejlepší, co mohou nabídnout. U Ohně na vodě se to opravdu povedlo: plavba lodí, cestování dostavníkem (či dvěma, když se vám to podaří), putování hlubokými lesy i pustinami, zájezdní hostince. Přičtěme k tomuto ještě zlo v pozadí, jež vám každou chvíli hrozí vzít život, a atmosféra putování je zkrátka vynikající.
Když nakonec uchopíte do svých chvějících se rukou čarovnou zbraň a Nemesis Zagarny, ucítíte v sobě jisté zadostiučinění. Obtížnost dobrodružství je totiž enormní (mnohem náročnější než Útok ze tmy), o tom však až dále.
Pak už vás čeká „pouze“ epické finále – návrat do Holmgardu v doprovodu válečného durenéského loďstva a… No, nechte se překvapit. Je na co se těšit.
A jak se to hraje? (Aneb analýza game-designu)
Jak už jsem naznačil, Oheň na vodě je pekelně těžké dobrodružství, a reálně hrozí, že propadnete beznaději a frustraci. Ostříleným rytířům Kai by však ani tato „hell“ obtížnost neměla zabránit v získání Slunečního meče a osvobození rodné vlasti.
Kniha se totiž dá dohrát pouze jedním způsobem, k němuž potřebujete na své cestě získat čarovný artefakt. A protože sekce, v níž se tento artefakt nachází, není uzlovým bodem (tj. můžete jej jednoduše minout, když půjdete jinudy), snadno se vám stane, že později v příběhu budete čelit hrozbě, na niž vaše schopnosti ani disciplíny Kai stačit nebudou. Je to tedy v přímé kontradikci s Moudrostí Kai, která vám na začátku příběhu dodává odvahu tím, že dobrodružství se dá dohrát za jakýchkoliv okolností.
Těžko říct, zda to takto Joe Dever zamýšlel, protože pouhou změnou slovní skladby se pak dá v inkriminovaném bodu příběhu „nastavit“ i další možnost pro dohrání knihy. Skvělou práci v tomto odvedli skalní fanoušci série Lone Wolf na www.projectaon.org. Ti tam celou záležitost podrobně vysvětlují a ve webové verzi pak tuto alternativní možnost nabídnou čtenářům. Každopádně ani v revidované verzi z roku 2007 Joe Dever neudělal žádnou změnu, musíme tedy příběh přijmout takový, jaký je.
Jednotlivé části příběhu jsou skvělé samy o sobě, a mají vynikající atmosféru. Zejména návštěva Ragadornu je skutečným zážitkem, neboť v nevlídném počasí můžete projít snad desítku nezávislých ulic a navštívit hostince či obchody dle svého uvážení. Pokud jste se nechali obrat o pečetní prsten, snadno se vám stane, že zloděje už ve městě nedohledáte. A v tom případě pak Bůh (tedy Kai) nad vámi…
Co trošku vadí, jsou náhodné prvky. Někde jsou posazené dobře (např. cestování na lodi v první části příběhu), jinde už je to takříkajíc „o hubu“, neboť se jedná o uzlový bod (= musíte tudy projít) a máte zkrátka nezávisle na čemkoliv jiném 10% šanci, že umřete (koho na potápějící se lodi nikdy nezabilo padající ráhno, ať hodí kamenem). Jedna z deseti není moc, ale svádí to k podvodu. Prostě nechcete jen kvůli hodu, který nemáte jak ovlivnit, začínat znovu.
Oheň na vodě po dvaceti letech
Původní vydání od AFSF je subtilnější a vyšší, Mytago vsadilo na kompaktnost a velikost vhodnou na hraní během cestování (např. vlakem).
Co je skvělé, a potěší každého skalního fanouška série, je to, že nové vydání obsahuje jinou sadu ilustrací. Tak jako v původním vydání, i v tom novém je dvacet ilustrací, pouze polovina z nich však dokresluje stejné sekce. Oheň na vodě z roku 2007 obsahuje celkem deset zbrusu nových ilustrací. Jestli je kvalita lepší nebo horší, to už nechám na posouzení vám. Osobně miluji ikonický styl Garyho Chalka v původním vydání, ale nové ilustrace rozhodně nejsou ošklivé. Spíše naopak. Malinko mi chybí obrázky Noodniků, poručíka Rhygara a pak portrét utočícího Helghasta, zase však přibyl Helghast na lodi a hlavně zrádce Vonotar, který je naprosto famózní.
Co se týká překladu, Mytago se rozhodlo celé dílo přeložit po svém, a pokud mohu soudit, udělalo to dobře. Text z původního vydání mi přijde přesto o trochu lepší (s hustší atmosférou a v jistém ohledu jednodušší), překlad Mytaga je spíše profesorský a daleko méně volný. Na kvalitě čtení to však prakticky neubírá.
A co bonus? (Díky, raději ne)
Ano, počínaje Ohněm na vodě, v každé další knize se nachází bonusové dobrodružství, kde si můžete odehrát minidobrodružství za cizí postavu, která se v tom konkrétním dílu objevuje. V druhém dílu je to poručík Rhygar.
Bohužel musím říci, že se jedná o velké zklamání. Pochopíte to záhy. Text nepsal Joe Dever, ale jiný autor, a Joe text pouze editoval. Na kvalitě je to, bohužel, strašlivě znát. Krátké dobrodružství je roztaženo do 71 číselných sekcí (to je hloupé samo o sobě, podle mě je tam minimálně tucet příležitostí, jako to zkrouhnout na 70 – prostě nějakou ukončující číslovku). Na tak krátký prostor potřebujete kvalitní zápletku a ostrou pointu, nic z toho tady však nenajdete.
Absolutně nezáleží na tom, jaké dovednosti si vyberete, záleží pouze na číslech Umění boje a Kondice, neboť těsně před koncem se setkáte s trojicí protivníků a ty musíte prostě vykuchat. Jinak vlastně na ničem nezáleží.
V první části pronásledujete dva zloděje, abyste za pár minut zjistili, že se vracíte na místo činu, kde dojde na finále. Celá honička je neskutečně samoúčelná, je to pouze o tom, kolik ztratíte KB za únavu. To je však jediný náznak game-designu v tomto dobrodružství. Volby jsou veskrze velmi naivní, dovednosti absolutně nepotřebné. Vrchol všeho byl, když jsem na konci čelil protivníkovi s magickou zbraní – záměrně jsem si na začátku vybral dovednost, abych mohl úderem zničit magické zbraně (samoúčelnost z toho přímo čiší, ale budiž), a proto jsem ji zde použil. Pak jsem však zkontroloval i tu druhou variantu, kdy jsem tuto dovednost nepoužil, a – světe div se – zvítězil jsem taky, a to dokonce stejným způsobem = zničil jsem magickou zbraň soupeři. Naštěstí už zbýval jenom jeden odstavec, který jsem dočetl a knihu zaklapl.
Strašné!
Vše dokreslují vpravdě ošklivé ilustrace, na nichž není vidět žádná práce v grafickém editoru. Celé to na mě působí jako snaha zařadit něco navíc, ale nevynaložit žádné náklady. Nekvalita se pak musí zákonitě projevit.
Sumář
Jste-li fanoušci Lone Wolfa, musíte tuto knihu mít. Krásná obálka se vám bude vyjímat v knihovně a navíc s Mytagem máme všichni šanci, že se dočkáme kromě série Kai a Magnakai také dokončení cyklu Grandmaster Kai, což by bylo naprosto skvělé.
Oheň na vodě patří k mým velmi oblíbeným dílům, zejména kvůli faktu, jakou oblast pokryje cesta Osamělého vlka, a také proto, že s Helghasty je vždycky legrace.
Mytago odvedlo kus kvalitní práce, a druhý díl série Lone Wolf v jejich podání rozhodně snese přísnější měřítka. Bonusové dobrodružství prostě ignorujte, nic jiného se s tím dělat nedá.
Hodnocení: 80%