Po stopách dračího národa (Dever, Joe: Kotel strachu)
Kotel strachu je devátou knihou v sérii Osamělého vlka a nachází se přesně v půlce řady Magnakai. I zde budeme hledat Kámen vědění. Tentokrát to bude v Tahou, hlavním městě republiky Anari, respektive v ruinách dávnověkého sídla Zaaryx, které leží pod městem.
Jako obvykle smršť čísel na začátek:
První (originální) verzi knihy Kotel strachu vydal Joe Dever v roce 1987, u nás vyšla v překladu v roce 1994 (AFSF s.r.o.).
Revidovanou verzi vydal Joe Dever v roce 2009, a součástí knihy je rovněž bonusové dobrodružství s názvem Cechmistrovo kladivo, čítající celkem 100 herních sekcí. Tuto revidovanou verzi u nás vydalo nakladatelství Mytago v roce 2016.
Základní příběh obou verzí je rozčleněn do 350 herních sekcí.
Vojska temnot útočí
Události deváté knihy přímo navazují na děj předchozího svazku (Džungle hrůzy). Sjednoceni Temným pánem Gnaagem, útočí vojska temnot napříč Magnamundem. V Talestrii to byl pouhý začátek, nyní se každým dalším dnem objevují zprávy o zničených provinciích, či zemích, které padly silám zla. Jsou však i takové, jež se k hordám Temných pádů přidaly – jedna z nich je pouštní říše Vassagonie, s níž jsme měli možnost se zblízka setkat ve Stínu na písku (pátá kniha). Armáda pouštních bojovníků si také podmanila okolní území a nyní míří k republice Anari, aby se spojila s vojsky Temného pána Gnaaga. Hlavní město Tahou tak bude velmi brzy skřípnuto do kleští, což přidává Starším magi další hnisající vrásky na čele, neboť Kámen vědění z Tahou se může velmi brzy stát nedostupným. Společně se svým přítelem Banedonem se tedy vydáváte na cestu do Anari, abyste dorazili do města dříve, než nepřátelská vojska.
Váš úkol je velmi přímočarý. Musíte se dostat do Tahou tak rychle, jak bude možné, a pak vstoupit do Kotle, který vede přímo do podzemního starobylého města Zaaryx, kde se pokusíte najít Kámen vědění.
Příběh v Kotli strachu se tak dá rozdělit na tři části. První je putování z města Navasari do Tahou, druhá pak řešení událostí v hlavním městě anarijské republiky, a třetí část nám přináší hledání Kamene vědění v podzemním městě. Nutno podotknout, že ačkoliv příběh trpí zvýšenou linearitou, je velmi dynamický. Některé události můžete bez problémů minout a tím své tažení významně urychlit, ale i když se rozhodnete zdržet (ať už na cestě do Tahou, nebo přímo ve městě), nudit se určitě nebudete.
Udeř nebo zemři!
Jak již bylo zmíněno, oproti Džungli hrůzy anebo ještě lepšímu Království děsu, je příběh v Kotli strachu výrazně lineárnější. Odpovídá tomu i game-design, který je tentokrát koncipován čistě k tomu, aby vás nebezpečenství v dobrodružství potrápila více anebo méně. Jsou tady dva záchvěvy nelinearity, za něž si Kotel strachu rozhodně zaslouží plusový bodík, ale v celkovém dojmu nemá významnou hodnotu.
Pokud bychom chtěli hratelnost ohodnotit v závislosti na příběhu, také se dá rozdělit do tří částí. V té první (cesta do Tahou) vás bude autor zkoušet ze čtení mapy, jestli jste si zabalili dobře batoh a sebrali užitečné zbraně. Doporučuji neminout jednu drobnou událost hned na začátku knihy, jinak si přiděláte kupu starostí. Napříč knihou se vyskytují velmi silní a někdy prakticky „neporazitelní“ protivníci (smečka giaků na vlkodlacích, anarijští jezdci a zejména Zadragon), jimž se však dá relativně pohodlně vyhnout, když jste dobře vybaveni. Právě smečka giaků a jezdci jsou hned v první třetině dobrodružství.
Druhá část je velmi, ale opravdu velmi přímočará. Skrz několik málo sekcí se dostanete k prezidentu republiky a jdete do Kotle (po dobrém anebo po zlém). Můžete se však přimotat do nepříjemné strkanice se žoldnéři a skončit i ve vězení. Vaše zatčení se velmi rychle vysvětlí, takže zpoždění v příběhu je minimální, nicméně když se rozhodnete uprchnout z lochu na vlastní pěst, zažijete jakési pod-dobrodružství, během něhož si můžete získat „přítele“ a vhodnými volbami se dostat i k velmi vzácnému přípravku, který se dá použít i v pozdějších knihách. Za tohle dávám rozhodně palec nahoru.
Tak jako tak skončíte u prezidenta, a vaše šance jsou 50/50, jestli váš záměr (vstoupit do Kotle) podpoří či nikoliv. Jestliže ano, jdete rovnou na to, jestliže ne, hrozí vám zatčení a vy si musíte prosekat cestu ze senátu ven. To je však pouze kratičká epizodka a hned se objeví další příležitost, jak se do Kotle dostat jinudy.
Když se dostanete konečně do podzemí (třetí část), jedna disciplína Vám tady zachrání život dvakrát za sebou. Je potřeba na začátku pečlivě volit, ale pokud jste protřelí gamebookoví hráči, nebudete mít problém. Pak už je před vámi pouze velmi lineární dungeon, kde bude záležet jen na tom, jak jste pozorní.
Po získání Kamene jdete do finále – a tím je bitva mezi silami dobra a zla u bran města Tahou. Tady na vás čeká volba s nutností zdokonalené disciplíny, kterou když nemáte, musíte čelit několika velmi nebezpečným situacím. Protivníci tady nejsou žádná ořezávátka a stáhnou vás o body Kondice vpravdě brutálním způsobem. To nejhorší je však až na samotném konci. Když to všechno zvládnete, čeká na vás „finální boss“, což je doposud nejsilnější nepřítel v sérii. Zejména máte-li Sommerswerd, dostanete solidně pokouřit. Toto je první z tří knih Magnakai, v nichž se nevyplatí mít s sebou na výpravě Sluneční meč. Bez něj budete mít objektivně vyšší šance v souboji tváří v tvář s finálním nepřítelem. Jako alternativu můžete využít Vashnovu dýku a na protivníka ji hodit, ale při nejlepší vůli budete mít pouze 90% na úspěch, a pokud selžete, automaticky zemřete. Ale skoro bych řekl, že se to vyplatí risknout.
Díky obtížnosti finálového souboje nemáte šanci na dohrání s novým charakterem, když použijete Kotel strachu jako solitér či startovací knihu.
Nový kotel a jeho revize
Budu se opakovat, ale na vydání z roku 2015 je opět vynikající obálka. Ilustrace uvnitř knihy rozhodně stojí za povšimnutí. Ve starém vydání totiž Garyho Chalka nahradil Brian Williams, a nutno podotknout, že odvedl výbornou práci. Přesto bych řekl, že neustále se zlepšující Richard Longmore je v novém vydání lepší. Většina ilustrací má vyšší kvalitu, zejména Krokaryxové jsou v podání Longmorea o třídu lepší. Na druhou stranu Longmore podle mě totálně selhal v ilustraci Zakhana Kimaha. To je kousek, který neměl projít do knihy. Kdybych byl autorem výtisku, nechal bych tuto konkrétní ilustraci Longmorea předělat. Na druhou stranu Zakhan ve starém vydání je naprosto skvělý. Mám obě vydání, takže se můžu kochat, ale je to taková drobná kaňka na jinak povedeném revidovaném výtisku. Subjektivně mám radši i provedení Drakkarimů v podání Williamse, ale to je jen taková drobnost.
Co však jednoznačně musí být zmíněno, jsou souboje. Ty totiž prošly velmi důkladnou revizí. Pokud selžete v útěku ze senátu a síť vám zamotá nohy, senátní stráž vám dá solidní nakládačku, neboť budete čtyři kola bojovat neozbrojeni (na rozdíl od jednoho kola ve staré verzi). Nové vydání také správně zohledňuje účinky Sommerswerdu na nemrtvé, takže všichni ghůlové v Zaaryxu budou inkasovat dvojnásobné zranění. A největší revizí prošel i finální boss. Ten je ve staré verzi opravdu neporazitelný v souboji tváří v tvář. Jeho statistiky byly významně zredukovány, ale ani tak se vám stále nevyplatí vzít si na pomoc Sommerswerd.
Co se týká české revidované verze, tým z Mytaga odvedl dobrou práci. Našel jsem tam pár drobných chybek, které jsou však bez problémů akceptovatelné. Mluvím zde o špatně použitém fontu (tučné/netučné písmo), překlepech, špatně odsazených odstavcích. Ale je jich opravdu málo a prakticky při hře neruší.
Cechmistrovo kladivo
Bonusové dobrodružství vás tentokrát vtělí do role prohnaného zloděje Sogha. Tady budu velmi stručný. Dobrodružství je krátké, ale skvělé! Zajímavý a nevšední charakter, dostatečně krátký (pouze 100 sekcí), ale dynamický příběh, výborně zvládnutý game-design. A to ať už se týká volby zaměření charakteru anebo členění příběhu.
Přesně tak si představuji bonusové dobrodružství!
Slovo závěrem
Gamebook Kotel strachu má jednoznačně své místo v příběhu. Ten se v této knize láme jako chleba a z hlediska celé ságy jde o zajímavé počtení. Ovšem z pohledu herních mechanik jde o horší díl, než byla Džungle hrůzy.
Příliš těžký finální souboj a nemožnost dohrát dobrodružství samostatně s čerstvě vytvořeným Osamělým vlkem jsou body dolů. Naopak příběh, kvalitní počtení a citlivé rozdělení výpravy na cestování a prolézání podzemí, táhnou Kotel strachu nahoru.
Osobně jej v sérii Magnakai řadím nad Hrad smrti, ale pod ostatní (zatím recenzované) díly.
Hodnocení: 80%